Daniel Málek

TÝDEN.CZ

26. 9. 2017
Rubrika: O špatných věcech

Ach ty zlaté české pazoury

Autor: Daniel Málek

06.12.2007 01:00

„Dobrý den. Ta podlaha je skoro o centimetr vyšší, než jsem se dohodli!!“ „No vona byla křivá, museli jsme tam dát víc betonu.“ „Ale já jsem vám tam nechal ty prkna, abyste si vyměřili, jestli se tam vejdou.“ „No jo, ale to bysme museli někde dát jen tři centimetry betonu a to je málo.“ „Proč je to málo?“ „No to je hrozně tenká vrstva.“ „Takže to nešlo udělat tak vysoký, jak jsme se dohodli?!“ „No... eeehhh.“   „Ptám se, jestli to šlo udělat tak, jak jsme se dohodli?“ „No to šlo.“ „Tak proč jste to tak neudělali?!!! Já teď musím ty podkladový polštáře někde nechat snížit aspoň o sedm milimetrů...“ „No tak se asi musíte přizpůsobit.“ „Ale proč se do prdele musím přizpůsobit? Dyk jsem vám tam to dřevo nechával, abyste si to rozměřili.“ Odpovědí jen mlčení. „No nic, tak já vám přeju hezký vánoce a už s váma nechci mít nic společnýho!!!!“  

Tento telefonický rozhovor jsem vedl před pár dny s řemeslníkem. Pan Mistr a jeho dvoučlenný tým nám v domku vybourali starou hnusnou podlahu v kuchyni, protože jsme si vymysleli, že si pořídíme dřevěnou, borovou, voňavou... Bourání bylo v pohodě. Vymlátili, začistili, odvezli bordel.  

Pak přijel pán, co nám měl podlahu položit. „No jo,“ povídá, „ale vy tady máte jenom izolaci. Když budu ten podkladovej rošt přivrtávat do izolace, tak vám to dřevo může časem zvlhnout.“ A doporučil, aby se na izolaci vylila tenká vrstva betonu. Povolal jsem Mistra a jeho partu a objednal si zmíněný beton. Sfoukli to za pár hodin.  

O víkendu dorazil pán přes podlahy a začal proměřovat, jak propojí dřevěnou podlahu v obýváku s tou novou v kuchyni. Po chvíli nechápavě zavrtěl hlavou a povídá: „Ten beton je skoro o centimetr vyšší, než je potřeba.“ Málem jsem omdlel, řekl kurva a zavolal Mistrovi (viz. výše zmíněný rozhovor).  

Pán přes podlahy byl naštěstí akční hrdina. Přestože byla sobota, sehnal v sousední vsi truhláře, který na své protahovačce snížil polštářové latě o sedm milimetrů. Stálo to stovku.  

Podlaha už je hotová. Vypadá moc pěkně.     

Z tohoto banálního příběhu plyne několik ponaučení:

1. Nejsou lidi. Sehnat jakéhokoli řemeslníka je nadlidský úkol.

2. Když ho seženete, tak je to podezřelé. Řemeslník, který má čas, totiž může stát za prd.

3. Pokud si chcete být jisti, že řemeslník udělá to, na čem jste se dohodli, musíte mu stát neustále za zadkem.

4. Před zahájením prací co nejpodrobněji sepište své požadavky. (Pokud tedy nemáte s firmou či řemeslníkem smlouvu, což je ale čím dál vzácnější. Šedá ekonomika bují.)

5. Zálohu plaťte co nejnižší. Platí úměra, že čím vyšší záloha, tím nižší výkonnost a pečlivost najatých dělníků.

6. Než doplatíte zbytek, pořádně prozkoumejte, jestli je vše v pořádku. Jsou známy případy, že den po zaplacení se sádrokartonový podhled zřítil k zemi.

7. Beze zbytku platí reklamní slogan jistého hobbymarketu: „Dodělejte to, než vás to dodělá.“ Když se z řemeslníkem dohodnete, že nějakou drobnost dokončí „příště“, můžete si být jisti, že ho pěkně dlouho neuvidíte.

A za osmé: Nenechávejte v okolí rekonstruovaného příbytku alkohol.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  7.86

Diskuze

Daniel Málek

Daniel Málek
Oblíbenost autora: 7.89

O autorovi

Od 28. srpna 1997 pracuji v médiích. Z redakce Lidových novin jsem přešel do (dnes již zaniklého) Nedělního světa a od února 2007 jsem v Týdnu. Bydlím ve Velikém Brázdimu, se Silvou chováme kokra Denyho, kamerunskou kozu Sáru, kočky Whisku a Perlu a dvě králičice.

Kalendář

<<   září 2017

PoÚtStČtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930