Daniel Málek

TÝDEN.CZ

26. 9. 2017
Rubrika: O dobrých věcech

Mít tak víc času

Autor: Daniel Málek

20.12.2007 01:00

Ráno na jihovýchodě zrůžoví obloha a hvězdy poblednou. Vzduch je čistý, jiskří v něm mráz. Mám chuť jít pomalinku k chlévu, nakrouhat kozám čerstvou řepu a chvíli si s nimi povídat.  

Říká se, že kozy jsou moc citlivá zvířata, že na ně musíte mluvit mile a ony pak budou mít dobrou náladu. Myslím, že to je pravda, protože když na to nezapomenu a pochválím naši i soudesovic kozu, která u nás bydlí přes zimu, pěkně se na mě usmějou. Za odměnu jim nasypu ovsa a přidám hromádku vojtěšky či sena. Přestože je mráz, mají chlívky pěkně zadýchané a kdybych nemusel do práce, tak bych si k nim nejraději na hodinku přisednul a mile s nimi rozprávěl.  

Stejné je to s našimi Vídeňačkami. Naše dvě králičí samice se na mne donedávna koukaly nedůvěřivě, když jsem jim sypal ovsa či granulí, snažily se zaútočit. Teď už je to jiné. Když vyjdu z kozího chlívku a kráčím ke králíkárně, Vídeňačky zpozorní, vztyčí slechy a začnou natěšeně přešlapovat po kotci. Teď v zimě mají krásně hustou srst a voní jako sousedova hromada hnoje, ze které stoupá pára plnící vzduch odérem venkova. Kdybych nemusel do práce, dal bych se s králičicemi do řeči.  

Vracím se k domu a pohledem přejedu rozmarýnový keř. Škoda, že nemám víc času. Už deset dní je pod nulou a já nestihl zabalit středomořskou rostlinu do nějakého kabátku. Bojím se, že už to nestihnu, že ten krásně voňavý Rosmarinus officinalis spálí mráz. Škoda, že nemám víc času.  

Na dvoře se nám povalují tři kubíky dvoumetrových dubových kmínků. Jsou nedávno pokácené. Bylo by potřeba je nařezat, čím více to budu odkládat, tím bude dřevo tvrdší. Mít tak víc času, řeknu si.  

Mezitím už se rozednilo, je nejvyšší čas vyrazit ku Praze. Pravděpodobnost, že zase budou hrozné zácpy je s každou minutou otálení o něco vyšší. Po dálnici od Teplic sviští k metropoli stovky anonymních vozů. Zařadím se mezi ně a křečovitě hypnotizuji horizont. Věřím, že kolona nebude začínat už nahoře na Proseku, že to bude ucpané až pod Bulovkou.  

A takhle je to každý den. Přesto si nemyslím, že jsem se zacyklil do stereotypu. Vedle mě sedí dívka, kterou miluji v pravém smyslu toho slova. To znamená, že je mi úzko, když ji dlouho nevidím, že mi chybí, když se mi o ní nezdá. Cestuju do práce, která mě baví. Kolegové budou stejně jako vždycky tolerovat moje hloupé řeči, stejně jako já přehlédnu ty jejich. A večer se budu vracet do vsi, kde se cítím dobře. Vyvenčím psa, pozdravím a nakrmím kozy, králíky a kočky.  

Usnu brzy, poslední dobou usínám hodně brzy.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  7.9

Diskuze

Daniel Málek

Daniel Málek
Oblíbenost autora: 7.89

O autorovi

Od 28. srpna 1997 pracuji v médiích. Z redakce Lidových novin jsem přešel do (dnes již zaniklého) Nedělního světa a od února 2007 jsem v Týdnu. Bydlím ve Velikém Brázdimu, se Silvou chováme kokra Denyho, kamerunskou kozu Sáru, kočky Whisku a Perlu a dvě králičice.

Kalendář

<<   září 2017

PoÚtStČtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930