Daniel Málek

TÝDEN.CZ

6. 12. 2016
Rubrika: O strojích

Mašínovic půltucet, Topolánkův půltucet

Autor: Daniel Málek

06.03.2008 01:00

Oscar Bisset, Tom Lantos, Josef Mašín, Ctirad Mašín, Milan Paumer a Ivan Medek. První je kubánský disident, který si odpykává 25letý trest. Druhé jméno patří nedávno zesnulému předsedovi zahraničního výboru americké Sněmovny reprezentantů. Následuje trojice mužů, kteří za sebou při přípravě emigrace a pozdějším útěku z totalitního Československa před více než 55 lety zanechali půltucet mrtvých. Ten poslední je publicista a bývalý hradní kancléř. Co spojuje tuto šestici? Jsou prvními nositeli čestné plakety předsedy české vlády, zbrusu nového ocenění, které zavedl Mirek Topolánek.

Josef Mašín s TopolánkemVelký rozruch přinesl 28. únor, kdy premiér ve Washingtonu předal Josefu Mašínovi (75) medaili osázenou rubíny a kamenem s vyrytým českým lvem (podle Úřadu vlády přijde plaketa na 9 tisíc, to jen pro úplnost). Jeho bratr Ctirad Mašín (77), Topolánkovou medailí rovněž vyznamenaný, si pro plaketu nepřišel, byl zaneprázdněný. Premiér se nechal slyšet, že chce symbolickým oceněním otevřít diskusi o třetím odboji a vyrovnání se s minulostí. „K uznání všech, kteří bojovali proti totalitě a bránili svobodu. Jakýmkoli způsobem a v jakékoli době." Podle očekávání se na Topolánka sesypaly nesouhlasné reakce z levicových stran, dokonce na něj jeden občan podal trestní oznámení. Domovská ODS svého předsedu podržela, koaliční partneři lidovci a zelení se drželi zpátky.

Topolánkova plaketaSenát českého parlamentu bratry Mašíny dosud čtyřikrát navrhl na státní vyznamenání, prezident jej nikdy nevyslyšel. Ona je to ošemetná věc, ocenit muže, na které část národa (ta menší, řekl bych) pohlíží jako na hrdiny a druhá jako na vrahy. Navíc se to velmi těžko posuzuje: zastánci skupiny bratří Mašínů říkají, že bojovat za svobodu a demokracii se musí i se zbraní v ruce. To měli synové protifašistického odbojáře brigádního generála Josefa Mašína, popraveného nacisty, hluboko pod kůží. „Ale jak do toho zapadá smrt pokladníka, který instinktivně tasil pistoli, když nechtěl vydat peníze lupičům, převlečeným za milicionáře?“ namítají odpůrci Mašínovců.

Kromě toho, že se veřejnost dělí na skupiny s jasnými názory: „Jsou to hrdinové“ a „Jsou to vrazi“ se v posledních dnech ukázalo, že o příběhu skupiny kolem bratří Mašínů se toho obecně příliš neví. Pěkným příkladem je lídr tuzemské politické opozice Jiří Paroubek.

Bratři MašínovéPředseda ČSSD ve svém blogu na iDnes nazvaném „Totální úlet M. Topolánka“ kritizuje předsedu vlády, že si „zahrál na vyšší spravedlnost. On to zkrátka rozsoudil, zda se jednalo o vraždu či hrdinství.“ V této věci má Paroubek pravdu, Topolánek skutečně udělením premiérské plakety třem členům skupiny bratří Mašínů zásadně promluvil do letitého sporu, zda jsou Mašínové a spol. hrdinové, či vrazi. Vrazi obvykle medaile nedostávají, přece.

„Jsem přesvědčen, že bratři Mašínové měli správný cíl a tím byl boj za svobodu. Volili však prostředky, které byly nesprávné: násilí,“ píše Paroubek hned v úvodu svého příspěvku z 2. března. To zní taky celkem rozumně. V čem ovšem je Paroubek mimo, to jsou fakta, jimiž vzápětí argumentuje. Vyčítá například Mašínům, že „při své cestě za svobodou za sebou nechali i mrtvého pošťáka“. Onen mrtvý muž však nebyl pošťák. Byl to pokladník podniku Kovolis, který odmítl při přepadení vozu vezoucího výplaty vydat Mašínům peníze a vytáhl na ( Na koho vlastně? Odbojáře? Lupiče? Poberty?) řekněme útočníky zbraň. Pokladník se jmenoval Josef Rošický a byl členem Lidových milicí (To se může jevit jako nedůležité. Pro zastánce Mašínů je to však zásadní informace – milicionáři přeci sloužili jako „ozbrojená pěst pracujícího lidu“).

Paroubek rovněž nepovažuje za hrdinství, když jednoho z policistů Mašínové zabili „svázaného, a to zvláště odpudivým způsobem: podřezáním“. I tato jeho verze je nepřesná. Ctirad Mašín četaře Jaroslava Honzátka skutečně podřezal, bezbranného, omámeného chloroformem. Nikoli však svázaného. Zde se zřejmě Paroubek nechal zmást osmým dílem komunistického seriálu Třicet případů majora Zemana, v němž herec Josef Vinklář s očima planoucíma sadistickým šílenstvím podřezává svázaného esenbáka.
Třicet případů majora Zemana
Další nepřesnosti se Paroubek dopustil, když píše o zabití tří východoněmeckých pohraničníků. Mašínové a spol. při cestě do Západního Berlína po překročení státních hranic skutečně zabili tři ozbrojence, nikoli však pohraničníky, nýbrž příslušníky Volkspolizei – východoněmecké Lidové policie. A stalo se to poměrně hluboko ve vnitrozemí, nikoli v pohraničí.

Vzhledem k tomu, že celý příspěvek šéfa ČSSD má 15 řádků, jeví se počet nepřesností jako velmi vysoký. Šéf opoziční partaje by si měl dát na takové věci pozor, bez ohledu na to, že se možná dočkal osobního rekordu v počtu pozitivních reakcí na článek.

Po návratu z Ameriky předal Topolánek v Kramářově vile (bylo to 4. března) premiérskou plaketu třetímu ze skupiny bří Mašínů Milanu Paumerovi (76). „Ten třetí“ si postěžoval, že bývá označován za vraha a mimo jiné pravil: „Vražda na tyranovi není vraždou.“ Připomněl tím slova profesora Málka z Drdovy povídky Vyšší princip, který po popravě tří studentů septimy obviněných ze schvalování atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha pronese k jejich vyděšeným spolužákům: „Z hlediska vyššího principu mravního, vám mohu říci jen jedno … vražda na tyranu není zločinem!“ … „Také já… schvaluji atentát na Heydricha!“

Je otázkou, zda si Mirka Topolánka budou dějiny pamatovat spíše jako premiéra, který upravil pravidla cestování mezi Spojenými státy a Českou republikou, či jako muže, který se vahou svého úřadu postavil do čela obhájců dvacetiletých kluků, kteří chtěli porazit komunisty.

Bez odvolávání se k vyššímu principu mravnímu se vylžu z předem prohraného pokusu o pointu tím, že vyloupím myšlenky pana Ivana Medka, novináře a někdejšího kancléře, shodou okolností šestého držitele plakety předsedy vlády (dostal ji 5. března). Dovolím si citovat z jeho Radiofejetonu pro BBC z 1. listopadu roku 2004 nazvaného K případu bratří Mašínů, v němž komentoval diskusi o návrhu na státní vyznamenání zmíněných sourozenců.

Ivan Medek“Byly doby, kdy války měly svá pravidla. To bylo velmi praktické opatření. Mělo význam pro obě strany. Týkalo se to především zacházení se zraněnými a se zajatci. Tato pravidla ovšem předpokládala, že proti sobě stojí sice nepřátelé, nikoli však zločinci, na jejichž slovo se nelze spolehnout. V těchto dávných pravidlech byla dokonce zakódována úcta k nepříteli, úcta k poraženému, nepsaný respekt, ba i jakási ochrana civilního obyvatelstva…
V dějinách našeho protikomunistického odboje se jen málokdy setkáme s takovou odvahou, jakou projevili bratři Mašínové a jejich přátelé. Možná, že by se místo odvahou dalo říci statečností, ale nejsem si jist, zda je to totéž.

Znovu opakuji: odvaha, vytrvalost a důslednost, s jakou ti mladí lidé šli za svobodou, vedeni vzpomínkou na svého otce, zaslouží obdiv. Na této cestě odstraňovali překážky, i lidské. Tak to v boji bývá.

Zdůraznil bych v boji. Co však s bezbrannými (neříkám nevinnými) nebo dokonce bezmocnými, omámenými? Tady bych řekl, že by měla platit ta pravidla, o kterých jsem mluvil na začátku. To, že se jich bratři Mašínové nedokázali držet, může být snad pochopitelné, ale v žádném případě to neznamená, že na jednání, které připomíná spíše popravu než boj, měli tak říkajíc právo.

Soudit nemohu a nechci. Možná, že se mýlím, ale myslím si, že sebenepatrnější projev lítosti, vycházející ze svědomí mužů tehdy mladých, by velikost jejich odvahy nezmenšil. Právě naopak. Nejsem si jist, zda ti, kdo bratry Mašínovy navrhovali na nejvyšší státní vyznamenání, si toho byli vědomi.“
Tolik Ivan Medek. Nelze než souhlasit.


Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  8.01

Diskuze

Daniel Málek

Daniel Málek
Oblíbenost autora: 7.89

O autorovi

Od 28. srpna 1997 pracuji v médiích. Z redakce Lidových novin jsem přešel do (dnes již zaniklého) Nedělního světa a od února 2007 jsem v Týdnu. Bydlím ve Velikém Brázdimu, se Silvou chováme kokra Denyho, kamerunskou kozu Sáru, kočky Whisku a Perlu a dvě králičice.

Kalendář

<<   prosinec 2016

PoÚtStČtSoNe
   1234
567891011
12131415161718
19202122232425
262728293031