Daniel Málek

TÝDEN.CZ

23. 11. 2017
Rubrika: O sexu

Sexuální násilí býložravců

Autor: Daniel Málek

27.03.2008 01:00

Když partner mlátí před pohlavním stykem svou partnerku do hlavy, měla by se s ním rozejít. Tedy pokud mluvíme o lidech a pokud to partnerka přímo nevyžaduje. U zajíců polních, kteří právě v tomto čase pořádají svá boxerská utkání, je to prý nezbytná součást páření, bez níž by samice nemohla zabřeznout.

Chová-li se někdo jako cvok, říkají Angličané, že je „mad as a March hare“. Tedy „šílený jako březnový zajíc.“ Pradávný tvůrce tohoto rčení jej prvně vyslovil při pozorování činnosti zajíců zkraje jara. Po lukách a polích se navzájem nahánějí hnědí ušatí býložravci, stavějí se na zadní běhy a s obrovskou vervou spolu boxují. A činí stejně na Britských ostrovech jako u nás v počínajícím Polabí.

Boxující zajíci.Vždycky jsem si myslel, že se pronásledují a vzápětí spolu rohují samci, kteří chtějí dokázat svou sílu a zapůsobit na samice. Pak jsem ale narazil na starší článek v Lidových novinách, který mi to vysvětlil takto: „Za bílého dne honí několik samců rujnou samičku po polích a lukách. Ta je vábí pachem svých lícních žláz, a především žlázy anální, ale přesto pořád zdánlivě prchá.“

Než ji samci dostihnou, aby s ní jeden z nich mohl založit rodinu, musí se rozhodnout, který z nich to bude. Zde přichází na řadu první kolo rohovnického utkání. Vítězný zajíc se pak pustí do páření se samicí, během něhož svou novou životní partnerku boxuje a fackuje hlava nehlava. Není to ovšem projev samoúčelného sexuálního domácího násilí, podle článku v LN to příroda zařídila tak, že fackováním vyvolá zajíc u samice ovulaci.

Bez komentáře.Trochu odlišnou teorii „boxujících zajíců“ můžeme dohledat v internetové encyklopedii Wikipedia. Píší zde, že po dlouhou dobu se lidé domnívali, že zajíci soupeří „muž proti muži“. Podrobná pozorování však dovedla vědce k závěru, že útočícím rohovníkem je obvykle samice. Údery do hlavy prý chce buď svému budoucímu partnerovi naznačit, že ještě není připravena k páření, nebo si chce otestovat, nakolik to s ní myslí vážně. Ať je to jak chce, obě teorie mi přijdou zábavné.     

Šílených březnových zajíců jsem letos viděl kvanta. Když ráno venčím psa, prohánějí se vzrůstající řepkou olejkou a boxují se. Jestli ale mlátí chlap ženskou, či ženská chlapa, to vážně nepoznám. Nedávno jsem ale udělal zkušenost se sexuálním životem příbuzných zajíce polního, králíků domácích. A ti si skutečně žádné násilí nedělají.

Ale po pořádku. Loni jsme si koupili králíkárnu. Voňavou, fakt pěknou, se šesti kotci. Pak jsme do ní pořídili dvě chovné králičice – modrou Vídeňačku a šedou Vídeňačku. Tři čtvrtě roku si spokojeně žily každá ve svém pohodlném kotci, až náš soused pan Koch rozhodl, že je na čase je poprvé připustit. První to odnesla Modrá.

„Vem tu samici a přijď. Zkusíme to,“ zavolal Koch přes rezavý plot. Přerušili jsme jarní zahradní práce, odhodili hrábě a motyčky a vydali se lehce znervóznělí novým dobrodružstvím ke králíkárně. Popadl jsem protestující Modrou za kůži za ušima a šoupl ji do přepravky. Mlela sebou. Jako by tušila, že jí čeká nějaká nepříjemnost.

Domácí králíci v králíkarně.Koch přešlapoval u své luxusní králičí ubikace s devíti kotci. „Nejdřív jí dáme k mladýmu,“ řekl a otevřel dvířka s vybledlým nápisem Honzík. „Každej králík v tomhle kotci se jmenuje Honzík,“ vysvětlil soused. Hmátl po Modré a vhodil ji k hnědému Honzíkovi. Než jsem se stačil zamyslet, co se asi bude dít, bylo hotovo. Králík na nic nečekal, hodil naší prvničce tlapy na záda a začal se pářit – čtyřikrát pohnul zadkem, zafuněl a svalil se vedle slečny Modré.

„Hotovo. Nevím, jestli byly dobře svázaný,“ glosoval Koch Honzíkův výkon. Králík si chvíli odpočinul a pak akci zopakoval. „No, teď to bylo lepší,“ okomentoval soused další čtyři pohnutí zadkem. Když se rozmnožovací akt zopakoval potřetí, začal Honzík Modrou něžně oňufávat a jemně okusovat. „Tak a teď to zkusíme se starým,“ zavelel Koch a přesunul naši králičici o kotec níž.

Maxikrálík Rudi.Černý samec (na jeho kotci žádné jméno nestálo) byl o poznání větší než Honzík. Nelenil a vrhl se na Modrou. Čtyřikrát pohnul zadkem a... jako zasažený elektrickým proudem udělal ve svém nevelkém příbytku salto vzad. Fascinovaně jsem na něj hleděl. Zvlášť, když v dalších pěti minutách své artistické číslo zopakoval. Po posledním styku se černý samec láskyplně přitiskl k Modré a funěl jí do ucha.

„No a je to,“ řekl Koch. „A jak poznáme, že se to povedlo?“ optal jsem se. „To poznáme, až jí připustíme příště. Když na ně bude vrčet, tak je březí,“ odvětil soused. Když nastalo „příště“ Modrá na své nápadníky nevrčela. A tak si páření zopakovala. Tentokrát v tom nebyla sama, přišla i její kolegyně Šedá.

Myslím, že naše králičí dámy mohou být rády, že svou první zkušenost učinily s proporčně vhodnými samci pana Kocha. Nevím, jak by se tvářili, kdyby je někdo hodil do kotce německého ušáka Rudiho, označovaného za největšího králíka na světě (viz obrázek).

 



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  7.7

Diskuze

Daniel Málek

Daniel Málek
Oblíbenost autora: 7.89

O autorovi

Od 28. srpna 1997 pracuji v médiích. Z redakce Lidových novin jsem přešel do (dnes již zaniklého) Nedělního světa a od února 2007 jsem v Týdnu. Bydlím ve Velikém Brázdimu, se Silvou chováme kokra Denyho, kamerunskou kozu Sáru, kočky Whisku a Perlu a dvě králičice.

Kalendář

<<   listopad 2017

PoÚtStČtSoNe
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930