Daniel Málek

TÝDEN.CZ

26. 9. 2017
Rubrika: O sexu

Odpudivý hokej, skvělí diváci

Autor: Daniel Málek

17.04.2008 11:20

Mám rád hokej. Když se uprostřed noci probudím kvůli čůrání, čas od času si po návratu do postele pustím jeden ze tří sportovních kanálů a přes Silviny protesty se hodinku dvě koukám na přenos z NHL. Ráno si pak vždycky nadávám, protože jsem nevyspalý. Od té doby, co na kabelovce vysílá americká NASN, dávají zámořskou ligu skoro každou noc. Někdy se na to sice nedá koukat, třeba Rangers, jejichž taktika stojí na úporné obraně, hrají letos obzvlášť odpudivě.  

Červenka pálí, 3:0.Podobně odpudivě na mě působilo i středeční sedmé finálové utkání české hokejové extraligy mezi Slavií a Karlovými Vary. Když to zhruba odhadnu, byl jsem osobně na hokeji tak šedesátkrát. Rozhodující zápas letošního play-off byl ze všech, které jsem viděl na vlastní oči, asi nejslabší. Tedy co se hokeje týká. Hodně za to mohli hokejisti Varů, kteří se až do finále zřejmě prodrali díky obrovské nůši šťastných náhod a vynikajícímu brankáři Lukáši Mensatorovi.  

Ovšem Slávisti také moc nepředvedli. Po ledě vysočanské arény se šedesát minut klouzali hokejisti bez jediného nápadu, občas praštili do puku a byl z toho gól. Abych byl spravedlivý, Slávisti se občas pokusili o pohlednou kombinaci a několik z nich (Klepiš, Bednář, Červenka) chvílemi vypadalo jako opravdoví hokejisti.  

Do haly jsem přišel s tím, že budu fandit Varům. Za prvé proto, že nemám rád Slavii, za druhé proto, že mívám tendenci přát úspěch outsiderům. Po první třetině prohrávaly Vary 0:2. Hráči, jejichž tým má v názvu energii, zmateně kroužili po ledě a očividně byli předem smířeni s porážkou. Chvílemi se zdálo, že ze západu Čech přijel do Prahy soubor hokejových amatéru a hra budila dojem, že Slavie musela předchozí zápasy s Karlovými Vary prohrát schválně, aby co nejvícekrát vyprodala „Kyslíkarénu“ ve Vysočanech. (Na jedno takové utkání se prodají lístky za více než pět milionů.)  

Pohár pro druhé Vary.Přesto, že hokej nebyl moc ke koukání, jsem si na konci zápasu s chutí zakřičel, když během posledních tří minut snížili hráči Karlových Varů na 2:4. Góly padly do branky, za níž se mačkalo několik tisíc fanoušků v zelených dresech karlovarské Energie. Podle mého odhadu jich bylo tolik, že by se do domácí hokejové haly ve Varech (kapacita 4680 míst, z toho 1480 k sezení) nevešli.  

Diváci pro mě byli nejpříjemnějším překvapením sedmého finále. Přišlo jich 17 123 a opravdu fandili. Když zápas skončil a rozdělovaly se poháry a medaile (z nějakého důvodu dostaly pohár i druhé Vary), začal obrovský červenobílý kotel fanoušků Slavie skandovat „Karlovy Vary, Karlovy Vary“. A činil tak téměř po celou dobu, kdy poražení přebírali medaile za druhé místo. To bylo až dojemné.  

Dosud jsem považoval fanoušky Slavie, hokejové i fotbalové, za bandu uplakánků, kteří se celý život trápí tím, jak jejich týmečku někdo ubližuje. Teď jsem tedy musel radikálně změnit názor. Z toho, co bylo ve středu 16. dubna 2008 v „Kyslíkaréně“ k vidění, byli diváci to nejlepší.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  7.84

Diskuze

Daniel Málek

Daniel Málek
Oblíbenost autora: 7.89

O autorovi

Od 28. srpna 1997 pracuji v médiích. Z redakce Lidových novin jsem přešel do (dnes již zaniklého) Nedělního světa a od února 2007 jsem v Týdnu. Bydlím ve Velikém Brázdimu, se Silvou chováme kokra Denyho, kamerunskou kozu Sáru, kočky Whisku a Perlu a dvě králičice.

Kalendář

<<   září 2017

PoÚtStČtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930