Daniel Málek

TÝDEN.CZ

24. 7. 2017
Rubrika: O sportu

Za Jaromírem Jágrem

Autor: Daniel Málek

07.07.2008 01:00

Byla neděle, 4. května 2008. Běželo prodloužení šestého zápasu konferenčního semifinále Stanley Cupu mezi Pittsburghem Penguins a New York Rangers. V čase 66.20 obránce Penguins Hall Gill úspěšným hitem zastavil útočníka Rangers Jaromíra Jágra. To bylo naposledy, co zámořští statistici zanesli jméno českého pravého křídla do oficiálních záznamů NHL. O 50 sekund později slovenský útočník ve službách Pittsburghu Marián Hossa vstřelil vítězný gól, který rozhodl o postupu Penguins.  

Adieu Rangers!O tom, že zmíněný zápas byl posledním představením Jaromíra Jágra v Národní hokejové lize, se rozhodlo minulý pátek, 4. července. Tedy v den, kdy Američané slaví svůj nejdůležitější svátek, Den nezávislosti. V hokejové historii by se mu mohlo začít přezdívat Den Jágrovy nezávislosti, míněno nezávislosti na NHL. Ve tři hodiny ráno newyorského času totiž nejlepší český hokejista všech dob podepsal smlouvu s ruským týmem Avangard Omsk. Do služeb sibiřského klubu se upsal na dva roky s jednoroční opcí. V NHL Jágr strávil 17 sezon. Během dvou přestávek, zaviněných výlukou při vyjednávání o platech hráčů, hrál Jágr za Kladno, a také Avangard Omsk.  

Jágrovým odchodem do Ruska končí jedna éra. Když o tom tak přemýšlím, dalo by se říct, že Jágrovo zámořské angažmá se stalo hlavním důvodem, proč jsem se kdy začal pořádně zajímat o NHL. Kdyby jeho nebylo a hlavně, kdyby nebyl tak dobrý, asi by mě nic nedonutilo se hokejovou soutěží, vzdálenou tisíce kilometrů, zabývat. Ani brankář Dominik Hašek, který se ve stejné době, kdy Jágr začal ovládat ofenzivní statistiky NHL, probil do pozice nejlepšího brankáře soutěže. Přece jenom, když má někdo v popisu práce dostat co nejmíň gólů, je to trochu nuda.  

Jágr měl na začátku zámořské kariéry štěstí. Pittsburgh vedený Mariem Lemieuxem, jedním z nejlepších hokejistů v dějinách, vyhrál dvakrát za sebou cenný Stanley Cup (1991,1992). Poprvé to bylo v Jágrově sezoně číslo jedna. To se ještě hrával hokej, řekne si fanoušek při vzpomínce na astronomické výsledky zápasů, když to tam Jágrovi „padalo“. Jen namátkou: v roce 1993 porazil Pittsburgh Letce z Philadelphie 11:5, Jágr byl u šesti gólů (1+5). 30. prosince 1999 si toto osobní maximum vylepšil proti New York Islanders (Pittsburgh vyhrál 11:3) na sedm bodů v jednom zápase (3 góly, 4 asistence). Stejnou bilanci zopakovalo pravé křídlo s číslem 68 na zádech ještě jednou, když se 10. ledna 2003 v barvách washingtonských Capitals třemi góly a čtyřmi asistencemi podepsal na výhře 12:2 nad týmem Florida Panthers.  

Olympijský bron, Turín 2006.Celkem to tam Jágrovi (v základní části) padlo 646krát, a když k tomu v 1273 zápasech přidal 953 asistencí, zastavilo se počítadlo jeho kanadského bodování na čísle 1599. Když se začalo mluvit o tom, že Jágr a Rangers a potažmo v NHL skončí, řekl jsem si: Škoda. Škoda, že nebude hrát ještě nějaké tři sezony, aby se v historických tabulkách vyšvihl výš. Aktuálně Jágrovi patří 9. místo v seznamu nejproduktivnějších hráčů všech dob. Na Wanya Gretzkého (2857 bodů) by to určitě nestačilo, to by musel Jágr hrát asi ještě tak patnáct let, ale na druhého Marka Messiera (1887)... kdo ví?  

Původně mě zpráva o Jágrově odchodu do Ruska rozmrzela. To je teda bezvadný, říkal jsem si. V roce 2008, několik týdnů před 40. výročím invaze Rusáků do Československa se chlápek, který má na dresu osmašedesátku odstěhuje kvůli mrzkým milionům dolarů na Sibiř. Přišlo mi to jako hořká ironie. Chtěl jsem napsat, že mi ta linka 68 – 1968 - 2008 – Omsk přijde nešťastná. Pak jsem si ale řekl, proč, je to jeho rozhodnutí, tak holt teď budu sledovat ruskou Kontinentální ligu. Přesto jsem si chvíli zasurfoval po internetu, abych se podíval, co se kdy napsalo o významu čísla na Jágrově dresu. Narazil jsem podle mého názoru na několik vtipností, o něž se s čtenáři tohoto blogu rád podělím.  

Jaromír Jágr, opakovaně hokejista roku.Když během výluky NHL v sezoně poprvé přicestoval do Omsku, zveřejnila ČTK zprávu, která původ čísla 68 poměrně jasně vysvětlila. Stálo v ní: ...Ruským novinářům také (Jágr) vysvětlil tajemství svého čísla. "Je to dlouhý příběh, ale nevím, jestli zrovna Rusové jsou na něj zvědaví," řekl s úsměvem a připomněl srpnové události z roku 1968, kdy ruská vojska okupovala tehdejší Československo. "Taky mi v tom roce zemřel dědeček," dodal (ČTK, 12. 11. 2004). Ještě předtím se o číslovce podobně střízlivě vyjádřil v hokejistově profilu týdeník Reflex. "Na dres si vybral číslo 68 jako symbol nadějného i nešťastného roku našich dějin" (Reflex č. 18/2004).  

Další zmínky už žily svým životem. "Jágr, který si zvolil číslo 68 na památku svého dědečka, jenž zemřel při sovětské okupaci Československa..." (Aktuálně.cz, 9. 5. 2007). Čtenáři internetové rubriky Yahoo Answers odpovídali na otázku ”Proč Jaromír Jágr nosí číslo 68”. Tato odpověď byla zvolena jako nejpřesnější: „1968 byl rokem Pražského jara... Ten rok je obzvlášť důležitý pro Českou republiku... byla to doba, kdy začal skutečný odpor proti sovětské mašinerii. Jágr si číslo vybral, aby ukázal jak je hrdý na svůj národ... a aby světu připomněl, co Pražské jaro znamenalo... Jo a zapomněl jsem říci, že je to také rok, kdy jeho dědeček zemřel ve vězení.“ A takhle zněly některé další odpovědi na Yahoo: „Myslím, že jeho dědeček byl zabit během revoluce. Je to na památku povstání proti komunistické vládě v roce 1968.“ ... „Jaromír Jágr nosí 68 k uctění památky svého dědy, který zahynul při Pražském jaru (1968), což bylo povstání proti komunistické vládě v Československu.“ ... „Protože číslo 69 bylo obsazené.“ ...  

Nejvyhrocenější odůvodnění Jágrovy „osmašedesátky“ nabídl jistý specializovaný hokejový server: “Jágr je známý tím, že nosí číslo 68. Na památku rebelie z roku 1968 zvané Pražské jaro, během které byli zabiti oba jeho dědové.” (Eurohockey.net, leden 2005).

P.S. V kanadsko-americké lize by Jágr ještě nějaký ten bodík posbíral, v závěru minulého ročníku i v play off ukázal, že s nastupující generací Ovečkina, Crosbyho či Malkina ještě stačí držet krok. V Rusku ho ale nejspíš čekají zlaté časy. Stačí si přečíst komentář Jevgenije Safonova, který se minulý pátek objevil na stránkách Avangardu Omsk. Začíná slovy: „Dnes, 4. července, superhvězda světového hokeje posledních dvaceti let, Jaromír Jágr, podepsal kontrakt s omským Avangardem... Co na to říct, hurá, soudruzi!“ Autor pak popisuje, jak za Jágrovy éry existovala na světě jediná důležitá liga – NHL. A že tento stereotyp se příchodem české hvězdy konečně změní. Na závěr zazní Safonovův výkřik: „Naši chlapci už si směle mohou začít hrát na Jágra, našeho, omského, ruského Jágra!“  

Tak hodně štěstí, Jaromíre! 



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  7.92

Diskuze

Daniel Málek

Daniel Málek
Oblíbenost autora: 7.89

O autorovi

Od 28. srpna 1997 pracuji v médiích. Z redakce Lidových novin jsem přešel do (dnes již zaniklého) Nedělního světa a od února 2007 jsem v Týdnu. Bydlím ve Velikém Brázdimu, se Silvou chováme kokra Denyho, kamerunskou kozu Sáru, kočky Whisku a Perlu a dvě králičice.

Kalendář

<<   červenec 2017

PoÚtStČtSoNe
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31